Exministr EU pro životní prostředí: Pozor na ekoteror!

Datum: 20.11.2007 Autor: Josef Kašpar Zdroj: Hospodářské noviny Rubrika: Ze zahraničí Strana: 06

ŘÍM, 20. 11. 2007

Prezident Václav Klaus našel ve své bitvě o vědeckou pravdu v otázkách klimatických změn a oteplování naší planety spojence, se kterým patrně nepočítal.

Je jím Carlo Ripa di Meana, bývalý evropský komisař pro životní prostředí, otec takzvané uhlíkové daně, bývalý mluvčí italských Zelených a nyní předseda Italia nostra, organizace snažící se ochránit přírodu a kulturní i historické památky na Apeninském poloostrově.

Mediální zelení teroristé

»Generální tajemník OSN Pan Kimun rozpoutal mediální terorismus ve snaze dosáhnout diplomatického úspěchu na konferenci v Bali, která se bude konat v prosinci. Ve skutečnosti svými katastrofickými vývody připravuje mezinárodní společenství na fakturu ve výši 150 miliard dolarů ročně,« řekl di Meana v rozhovoru pro přední italský deník Il Corriere della Sera.

»Na rozdíl od toho, co tvrdí Pan Ki-mun, věda má pochybnosti, dopouští se chyb, nedělá zázraky a především »nešíří teror«.

Ripa di Meana označuje za fiasko i Kjótský protokol a kritizuje také bývalého amerického viceprezidenta Ala Gora. Označuje ho za dalšího »rétora nastávající katastrofy, který má za sebou jednu z nekonečných zpráv IPCC, orgánu složeného z 2500 vědců, který ale není žádnou vědeckou komunitou. Je to mezivládní orgán, jehož experti jsou jmenováni vládami.«

»Převládá politický či byznysový přístup. Pokud Bushovi dojde, že je to kšeft, bude z něj zítra ochránce ekologie,« řekl di Meana.

Ripa di Meana označuje za propagandu tvrzení, že za oteplování Země může výhradně člověk, a cituje profesory Richarda Lindzena a Christophera Landseyho, kteří pro své názory z IPCC vystoupili.

Na otázku, jak ze současných problémů ven, Ripa di Meana odpovídá: »Musíme urychlit výzkum a mít co nejdříve k dispozici vodík pro dopravu, protože ta se z 40 procent podílí na skleníkovém efektu. Nevyřeší to žádná větrná energie, jak to prohlašuje další prorok Apokalypsy, náš ministr životního prostředí Alfonso Pecoraro Scanio,« uzavírá di Meana.

Konec jaderného tabu?

Zdá se, že i v Itálii začínají padat tabu. Koncem 80. let, pod vlivem emocí z černobylské katastrofy, italští občané v referendu zakázali provoz a stavbu jaderných elektráren ve své zemi. Postoj Italů k jaderné energetice se ale mění.

Italská energetická společnost ENEL nedávno koupila rozhodující podíl ve Slovenských elektrárnách a neskrývá se s tím, že jedním z hlavních důvodů investice jsou jaderné elektrárny na Slovensku, které bude modernizovat.

A před měsícem několik představitelů vládní většiny i opozice se shodlo na tom, že přišel čas »začít uvažovat o návratu k atomu z důvodů ekologických, ekonomických i nezávislosti země na dovozu«.

Co by asi řekl o energii země?

Datum: 27.11.2007 Autor: Jan Stránský Zdroj: Mladá fronta DNES Rubrika: Kraj Liberecký Strana: 02

Bývalý člen Greenpeace Patrick Moore včera v Praze prohlásil, že alternativní zdroje energie, větrné a vodní elektrárny, jsou nestabilní a nelze na ně spoléhat. Jedinou správnou volbou jsou prý jaderné elektrárny. Od exčlena organizace, jež jádro tvrdě odmítá, poněkud překvapivá slova. Škoda, že se Moore nevyjádřil i ke geotermálním elektrárnám, k jejichž budování se chystá Liberec a Nové Město pod Smrkem. Co když nám tu vyroste něco, co se za pár let ukáže jako nesmysl, a třeba i škodlivý?

S jadernou energií jsem se mýlil

Datum: 21.11.2007 Autor: Patrick Moore Zdroj: Hospodářské noviny Rubrika: Názory Strana: 10

Když jsem na počátku 70. let pomáhal založit Greenpeace, byla pro mě i pro většinu mých krajanů jaderná energie synonymem jaderného holocaustu. Po 15 letech spoluodpovědnosti za vedení Greenpeace jsem se rozhodl hnutí opustit, protože jsem se již nedokázal ztotožnit se stále silnější snahou o odmítnutí udržitelného rozvoje a konsensuální politiky ve prospěch neustálých konfrontací a narůstajícího extremismu. Dnes se považuji za rozumného ochránce životního prostředí, který podporuje politiku založenou nikoliv na emocích a dezinformacích, ale na vědeckém poznání a logickém uvažování.

Jádro je spolu s výraznější podporou obnovitelných zdrojů energetická kombinace nezbytná k zajištění udržitelnosti dodávek elektřiny v budoucnosti. Jádro se podle mě nakonec může stát klíčovým zdrojem energie, který ochrání naší planetu před negativním dopadem klimatických změn.

Klimatické změny úzce souvisí se získáváním energie z fosilních paliv, která pokrývají přibližně 85 procent světové spotřeby energie. Podívejme se blíže na největší globální zdroj skleníkových plynů: uhlí.

Ačkoliv je uhlí zdrojem levné elektřiny, jeho spalování, ke kterému dochází většinou za účelem výroby elektřiny, produkuje celosvětově asi devět miliard tun oxidu uhličitého ročně.

Uhelné elektrárny navíc způsobují kyselý déšť, smog, nemoci dýchacích cest, kontaminaci rtutí a vedle toho ještě zásadním způsobem přispívají k emisím skleníkových plynů.

Na druhou stranu díky 441 jaderným elektrárnám fungujícím po celém světě nejsou do ovzduší každoročně vypuštěny téměř 3 miliardy tun oxidu uhličitého, což odpovídá objemu výfukových plynů z více než 428 milionů automobilů.

Podle mého názoru bude nejpraktičtějším řešením agresivní program rozvoje obnovitelných zdrojů společně s jadernou energií. Zdroje pásmové dodávky elektřiny jsou z hlediska přenosové soustavy nezbytností, přičemž mezi reálně využitelné zdroje patří pouze voda, uhlí a jádro.

Větrná ani solární energie nemůže být zdrojem pro pásmové dodávky elektřiny z důvodu její nepravidelnosti a nespolehlivosti. Zemní plyn, další fosilní palivo, je již dnes příliš drahý. Pokud si uvědomíme, že volné kapacity pro výstavbu vodních elektráren jsou již téměř vyčerpány, jeví se na základě vyřazovací metody jaderná energie jako jediná reálně využitelná. Ve svém přesvědčení nejsem zdaleka sám. Autor teorie Gaia a přední odborník na atmosféru James Lovelock se domnívá, že jedině jaderná energie dokáže zabránit katastrofickým změnám klimatu. Zakladatel Whole Earth Catalogue Stewart Brand tvrdí, že ekologické hnutí musí přijmout jadernou energii s cílem snížit závislost na fosilních palivech.

Česká republika má šest jaderných reaktorů, které produkují asi 35 procent české elektřiny. Většina zbývající elektřiny pochází z uhelných elektráren a malého množství vodních elektráren. Česká republika má dnes jako jedna z mála členských zemí EU přebytek elektřiny a v její výrobě je již dlouho soběstačná. Situace se však i v Česku už brzy obrátí.

Stále víc států, organizací i jednotlivců po celém světě si dnes uvědomuje výhody jaderné energie. Protože klimatické změny se staly mezinárodním tématem číslo jedna, musíme všichni pro renesanci jaderné energie udělat vše, co je v naších silách.

 Všichni musíme pro renesanci jaderné energie udělat vše, co je v naších silách.

Větrníky jsou drahý byznys

Datum: 9.11.2007 Autor: JIŘÍ BÖHM Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Byznys Strana: 16

V roce 2010 vzrostou roční náklady na sítě na 6,5 miliardy korun. Perspektivnější jsou solární panely

PRAHA Větrné elektrárny mohou v roce 2010 vyrobit okolo 1100 gigawatthodin, což jsou necelá dvě procenta roční spotřeby elektřiny v České republice. Ovšem zvýšení počtu větrníků způsobí provozovatelům sítí nárůst nákladů. Na možná rizika upozorňují zástupci Českého sdružení regulovaných elektroenergetických společností (ČSRES).

„Větrné elektrárny mají své výhody i nevýhody. Na jedné straně stojí nulové emise při produkci elektřiny, na druhé stojí vysoká výkupní cena, obtížná předvídatelnost výroby a její výkyvy, což přináší vyšší náklady provozovatelům přenosové a distribuční soustavy,“ řekl Vladimír Tošovský, generální ředitel a předseda představenstva České energetické přenosové soustavy (ČEPS).

Podle ČSRES vyšší počet větrných elektráren povede k zvýšení nákladů provozovatelů sítí nejméně o šest a půl miliardy korun. „Tato částka vychází z nákladů na podpůrné služby, na krytí ztrát a z nákladů spojených s odchylkami,“ dodal Tošovský.

Náklady na podpůrné služby jsou důsledkem toho, že větrné elektrárny na rozdíl od klasických (uhelných, jaderných, vodních) nemohou plnit samy roli záložního zdroje. „Je proto třeba zajistit rezervní výkon pro případ, že nefouká vítr a tento nedostatek energie je třeba vykrýt,“ uvedl správce ČSRES Luděk Mravinač.

Vedle těchto nákladů je ale podle zástupců ČSRES nutné počítat i s výdaji na připojení větrných zdrojů do sítí - a jedná se o zhruba jedenáct miliard korun. Větrné elektrárny se totiž musejí stavět v horských oblastech, kde není rozsáhlá rozvodná síť, a je proto třeba výkon větrníků vyvést do značných vzdáleností.

ČEPS a distribuční společnosti nyní musejí větrné elektrárny povinně připojit a odebírat od nich energii. Podle tajemníka ministra životního prostředí Daniela Vondrouše mají majitelé větrných elektráren po dobu patnácti let od uvedení do provozu garantovanou výkupní cenu, která je ve srovnání s elektřinou vyrobenou v klasických zdrojích zhruba dvojnásobná.

Česká vláda se zavázala, že právě do roku 2010 bude osm procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Daleko perspektivnější než větrná energie je ale sluneční energie, která zlevňuje. Navíc jde solární panely jednoduše umístit na střechy,“ dodal Vondrouš. Větrné elektrárny proto asi nikdy nebudou výrazným energetickým zdrojem. Například loni dosáhla výroba z větrníků padesáti osmi gigawatthodin, což není ani desetina procenta spotřeby v ČR.

Zdroj :  http://naskale.wz.cz/aktuality.htm

Zpět na úvodní stránku